Zkušený fotograf Vám potvrdí, že každý snímek "chce to svoje"... Nemá asi smysl fotografovat pohled do otevřené krajiny Mikromou, sportovní klání ze zadní řady širokoúhlým objektivem, divokou zvěř ve volné přírodě bez teleobjektivu ... A čím jsme omezeni v 3 D fotografii ?

V první řadě jsme omezeni formátem snímku. Většina stereoskopických přístrojů a předsádek využívá přibližně polovičky kinofilmového políčka pro každý obrázek ze stereoskopické dvojice. Nejčastější případ : Z políčka 24 x 36 mm " na ležato" máme dvojici obrázků přibližně 24 x 17 mm "na výšku".

Dále nesmíme zapomenout na hloubku stereoskopického zobrazení ve vztahu k námi použité stereoskopické základně - pro běžnou předsádku uvažujeme s rozsahem vzdáleností mezi 2 - 30 metrů. Vzdálenější předměty se na snímku jeví pouze jako "pozadí diarámy".

Stereoskopické snímky vzbuzují ve srovnání s normálními velmi realistický dojem. Proto je problematické fotografování pohybových motivů - letící ptáci, kůň ve skoku a pod. Tyto snímky působí nepřirozeně, budí dojem zastavené skutečnosti, podobné Šípkové Růžence. Stejně tak nepříjemně působí v tomto případě i znetvoření pohybovou neostrostí.

Při každém snímku bychom měli motiv jasně členit na popředí, střed a pozadí, na kulisy, které by v nás vzbuzovaly pocit plastičnosti. Zvláště blízké předměty je vhodné vkomponovat do záběru, nesmějí však být příliš blízko ( méně než asi tak 1 metr), protože potom opět vznikne nepříjemný pocit.

Velkou pozornost musíme věnovat hloubce ostrosti a tedy i zaclonění. Výsledný stereoskopický vjem významně ovlivňuje to, zda máme kromě hlavního motivu ostré i pozadí, t.j. předměty v nekonečnu. Proto se snažíme s ohledem na ostatní podmínky ( světlo, citlivost filmu, rychlost pohybu předmětů) zaclonit co nejvíce.

Stereoskopické snímky působí samy o sobě plošně - jakoby vystřižené z papíru. Proto je dobře, když máme v záběru plochy nebo linie, ubíhající do prostoru - cestu, zeď, prkna, koleje, které tento dojem zmírní.

Na stereoskopické fotografii rovněž lépe působí záběry, na kterých je pohybující se předmět snímán " z boku", například 45 stupňů k ose pohybu.

Stereoskopické postupy se hodí dobře i pro snímání zvěře. Svoji roli zde hraje skutečnost, že prostorový vjem "vytáhne" zvíře, které na obyčejném obrázku "zapadá" do pozadí. Viz například tyto obrázky.

U barevných stereoskopických záběrů můžeme dojem plastičnosti zvýšit i barevnou kompozicí tím, že do popředí umístíme spíše motivy s teplejšími tóny, zatímco pozadí ladíme spíše do chladnějších barev.

S vědomím, že každé pravidlo má svoji výjimku, můžeme zapomenout na :

Oblíbené krajiny, snímky široširých dálek, západy slunce a podobně ( pokud ovšem krajina netvoří pouze pozadí, "zadní plán" a my nemáme v popředí výraznou dominantu - vice je lépe.

Motivy, kompozičně předurčené jako "šířkové" nebo "soustředěné".

Ploché předměty, reprodukce, obrazy, fasády moderních objektů, zrcadlení předmětů...