Při fotografování je nutné přesně stanovit množství světla, které dopadne (obecně) na citlivý materiál... praví učebnice.
Citlivým materiálem
A
Takže osvit jako takový je jen jeden. Proto se také někdy používá pojem
budeme v této kapitole rozumět jak film, tak digitální snímač (neboť i ten je ke světelným paprskům citlivý, že ?). množstvím světla, jak z fyziky víme a v učebnicích fotografie lze nalézt, neboli osvitem rozumíme působení světla určité intenzity po danou dobu. osvitové nebo exposiční číslo. A můžeme říci, že pro danou citlivost materiálu je to pravé osvitové číslo jen jedno.Proto, abychom na našem přístroji mohli správný osvit nastavit, máme k disposici dva ovládací prvky :
a)
b)
clonovou řadu : 2, 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22. A v tomto případě platí, že čím vyšší číslo, tím méně paprsků zacloněným objektivem prochází.
Závěrku přístroje, kterou "nastavujeme exposici", neboli určujeme dobu, po kterou budou světelné paprsky na citlivou vrstvu dopadat. U převážné většiny přístrojů se ustálila tato časová řada (v sekundách) 1, 1/2, 1/4, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, případně i více. Pro zjednodušení se však na nastavovacích prvcích i displejích přístrojů zobrazuje zjednodušená podoba exposiční doby, t.j. 1, 2, 4, 15..., tedy 60 znamená 1/60 a čím vyšší číslo, tím kratší osvitový čas. Clonu objektivu, kterou nastavujeme množství paprsků, které na citlivou plochu dopadají. Rozsah clon se liší podle typu a konstrukce jednotlivých objektivů. Například můj oblíbený Pentax 1:2/35 má|
A jak jsem si již řekli, kombinací těchto hodnot nastavujeme správný osvit. Exposimetr nám ukáže například pro citlivost 400 ASA čas 1/125 při cloně 5,6. My už ale víme, že to není jediná možná kombinace clony a času...Pro stejnou citlivost filmu můžeme stejně tak použít například kteroukoliv z kombinací : 2,8 |
4 |
5,6 |
8 |
11 |
|
500 |
250 |
125 |
60 |
30 |
