Zde se dozvíte mnohé nejen z elektrotechniky, ale i z dějin a současnosti letecké techniky i dějin světa, též rady a triky, jak pořídit dobré fotografie.
Pozor, vyhledávač pracuje především na soubory uložené mezi lety 2008 a 2012, nové soubory nahrané od 1.1. do 1.7. 2013 z 99,5% nesnímá!!!, novější soubory nejsou problém.
Lavočkin La-15 (kód NATO Fantail) byl sovětský lehký frontový stíhač. První prototyp stroje, který byl původně nazván jako La-174, vzlétl 8. ledna 1948. Pro snadnou pilotáž a elegantní tvar dostal od sovětských pilotů jméno „Lastočka“ (vlaštovka). Sériově se začal vyrábět od srpna 1948 a kromě základní verze byly vyrábeny i dva kusy dvojmístné cvičné verze, které se však sériové výroby nedočkaly. Stroje byly vedle MiGů-15 použity v korejské válce, ovšem ukázala se jejich základní slabina, a tou byla jejich nestabilita při přistávání na nezpevněných plochách.

Lavočkin La-15

Lavočkin La-160 Strelka byl první sovětský pokusný středokřídlý stíhací letoun se šípovitými křídly. Prototyp byl postaven v letech 19461947, prototyp vzlétl 1. června 1947. Stroj však byl příliš malý, aby unesl palivo pro účinnější dolet, další slabinou byla jeho nedostatečná možnost nést větší množství nábojů pro zbraně větší ráže. Letoun se stal poslední Lavočkinovou konstrukcí se „stupňovitým“ trupem.

Lavočkin La-160 Strelka

Lavočkin La-200 bylo sovětské stíhací letadlo pro každé počasí. Byl to celokovový letoun s rozměrným trupem a šípovým křídlem, který byl vybaven vůbec prvním sovětským leteckým radiolokátorem RP-1 Izumrud. Poprvé vzlétl 9. září 1949.

V polovině roku 1951 ho však osudově zasáhla změna strategické koncepce sovětského letectva, jež ho zařadila do nové role dálkového stíhače. Kvůli tomu musela být vyvinuta nová verze La-200B s výkonnějším radiolokátorem RP-2 Izumrud a výkonnějšími motory. Nový radiolokátor vyžadoval výrazně mohutnější kryt antény, což nakonec dostalo letoun na samé hranice jeho možností. Navíc La-200B nedokázal vyhovět požadavku na předepsaný dolet dálkového stíhače - 3500 km. Proto byl postaven pouze jediný prototyp.

Lavočkin La-250 „Anakonda“ byl sovětský dálkový stíhací letoun pro každé počasí s deltakřídlem. První prototyp stroje vzlétl 16. června 1956. Letoun byl úspěšně zalétán, postupně vznikly čtyři prototypy, ovšem ze sériové výroby bylo upuštěno. Jako perspektivnější se ukázal letoun Tupolev Tu-128. La-250 je poslední dokončenou konstrukcí S. A. Lavočkina.

Lavočkin La-250 „Anakonda“ byl sovětský dálkový stíhací letoun pro každé počasí s deltakřídlem. První prototyp stroje vzlétl 16. června 1956. Letoun byl úspěšně zalétán, postupně vznikly čtyři prototypy, ovšem ze sériové výroby bylo upuštěno. Jako perspektivnější se ukázal letoun Tupolev Tu-128. La-250 je poslední dokončenou konstrukcí S. A. Lavočkina.

Lavočkin La-5 (rusky: Лавочкин Ла-5) bylo sovětské stíhací letadlo masově vyráběné a nasazené během druhé světové války. Tento typ byl následníkem vývojové řady letadel LaGG-3 a byl jedním z nejlepších sovětských stíhacích strojů konfliktu.

Lavočkin La-5

Lavočkin La-7
Lavočkin La-7
Lavočkin La-7
Určení stíhač
Výrobce Lavočkin
Šéfkonstruktér Semjon Lavočkin
První let listopad 1943
Zařazen jaro 1944
Hlavní uživatel Sovětský svaz Sovětský svaz
Československo Československo
Rumunsko Rumunsko
Vyrobeno 5 753 ks
Varianty La-7UTI (cvičná verze)

Lavočkin La-7 (Лавочкин Ла-7) byl sovětský stíhací letoun zkonstruovaný a používaný během druhé světové války. Jednalo se o vylepšený typ Lavočkin La-5 a zároveň o posledního člena rodiny letounů odvozených od LaGG-1 z roku 1938.

Když se v roce 1943 stal La-5 hlavním stíhacím typem sovětského letectva, cítil jak jeho tvůrce Semjon Lavočkin, tak inženýři v CAGI (Ústřední aerohydrodynamický institut), že ještě lze výkony letounu vylepšit. Původní LaGG-1 byl totiž navrhován v době, kdy bylo nutné šetřit se strategickými materiály jako byly různé kovové slitiny, a proto byl skoro celý postaven z překližky. Tento konstrukční materiál poté „zdědily“ všichni jeho následovníci až po La-5. V roce 1943 ale již byla jiná situace, nedostatek strategických materiálů nehrozil, a tak Lavočkin začal nahrazovat velké části konstrukce letounu kovovými slitinami. Byly rovněž provedeny různé menší aerodynamické úpravy, které také přispěly ke zvýšení výkonů. Výsledný prototyp, v konstrukční kanceláři označovaný La-120, poprvé vzlétl v listopadu a poté byl urychleně zaveden do výroby. Ve službě se začal objevovat od jara 1944.

Na konci války se La-7 těšil vynikající pověsti a bojovými úspěchy. Na La-7 létala dvě nejúspěšnější sovětská letecká esa. Obrat o 360° zabral pouze 19 až 21 sekund. Letoun byl rovněž používán jako testovací platforma pro nové pohonné systémy, včetně do zádě montovaného raketového motoru na kapalné pohonné látky (La-7R), dvou pulzačních motorů pod křídly (La-7D) a dvou ramjetů opět pod křídly (La-7S). Žádná z těchto možností se ale nejevila jako perspektivní ve srovnání s technologií proudových motorů.

La-7 byl jediný sovětský letoun, který si na své konto připsal sestřel německého Messerschmittu Me 262, a to 15. února 1945 nad Německem (pilotem byl Ivan Nikitovič Kožedub).

Celkem bylo vyrobeno 5 753 kusů La-7, včetně cvičné verze La-7UTI. Letouny, které zústaly ve službě i po skončení války, dostaly od NATO kódové označení Fin. Následující typ La-9 byl i přes vnější podobnost zcela novou konstrukcí.

Lavočkin-Gorbunov-Gudkov LaGG-1 byl lehký stíhací letoun vyvinutý konstrukční kanceláří Lavočkin (OKB-301), kterou vedl Semjon Alexejevič Lavočkin. Typové označení letounu skrývá také jména dvou hlavních Lavočkinových spolupracovníků Vladimíra Petroviče Gorbunova a Michaila Ivanoviče Gudkova. Kostra letadla byla vyrobena z pryskyřicí napuštěných dřevěných dílů, které byly za tepla ohýbány do potřebného tvaru. Mělo jít o technologicky a materiálově nenáročné a proti poškození odolné stroje. Nicméně v průběhu testů bylo zjištěno mnoho chyb, letadlo nemělo potřebný výkon a špatně se ovládalo. Po přepracování byl nový letoun označen typem LaGG-3.
LaGG-3 (Lavočkin-Gorbunov-Gudkov - 3; rusky: Лавочкин-Горбунов-Гудков ЛаГГ-3) bylo sovětské stíhací letadlo vyvinuté z předsériového LaGG-1 před druhou světovou válkou a jedno z nejpoužívanějších letadel na počátku Velké vlastenecké války.

 Lavočkin LaGG-3

Adobe reader 9.4 porteble.jpg
Převod skenů do editovatelného textu.pdf  208.3kB
Sken, tištěnou předlohu či vyfotografovaný text převedu do formátů doc, docx, rtf, html, či txt. Text dokážu převést i ze zabezpečených souborů pdf. bližší info na kontaktech v inzerátu.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3592 | 24%)
Ne (3837 | 26%)
líbí se mi obsah (1927 | 13%)
líbí se mi grafika (1967 | 13%)

Našli jste zde co jste hledali??

Ano, vše (1679 | 20%)
Ano, z větší části (1691 | 20%)
Ano, z měnší části (1706 | 20%)
Ne, to co jsem hledal(a) (1693 | 20%)

Která rubrika se Vám líbila nejvíce?

Dějepis (2910 | 6%)
Letecká technika (2862 | 6%)
logitronik (2835 | 6%)
Ledkovky (2866 | 6%)
Anna Franková (2808 | 5%)
schematické značky (2865 | 6%)
číselné systémy (2817 | 5%)
jednotky soustavy SI (2898 | 6%)
vývoj počítačů (2746 | 5%)
integrované obvody (2832 | 5%)
schemata (2914 | 6%)
Psychologie (1614 | 3%)
Pedagogika ( | 0%)
Knihovnička ( | 0%)
PC Software ( | 0%)

Jaký typ fotoaparátu preferujety

Digitální zrcadlovku (1695 | 20%)
Digitální Ultrazoom (1663 | 20%)
Digitální kompakt (1676 | 20%)

Jaký webový prohlížeč užíváte??

Internet Explorer 9 (1708 | 13%)
Internet Explorer 8 (1723 | 13%)
Internet Explorer 7 (1679 | 12%)
Google Chrom (1720 | 13%)
Mozila Firefox (1710 | 13%)
Opera (1698 | 12%)
Jiný (1701 | 12%)
Internet Expolrer 10 (1592 | 12%)

Jaký je Váš oblíbený Cad sofrware??

Eagle (1704 | 10%)
MultiSIM (1684 | 10%)
Google skatch (1709 | 10%)
jiný (1693 | 10%)
Děkuji za návštěvu a doufám, že nalezené informace byli dostatečné Váší potřebě.
V případě potíží mě kontaktujte na e-mail: petrasek.jan@windowslive.com .
administrátor Petrásek Jan
přístup: http://www.webgarden.cz/index.php?action=logoutuser
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one