Zde se dozvíte mnohé nejen z elektrotechniky, ale i z dějin a současnosti letecké techniky i dějin světa, též rady a triky, jak pořídit dobré fotografie.
Pozor, vyhledávač pracuje především na soubory uložené mezi lety 2008 a 2012, nové soubory nahrané od 1.1. do 1.7. 2013 z 99,5% nesnímá!!!, novější soubory nejsou problém.
Jakovlev Jak-1 byl výsledkem soutěže o nový sovětský stíhací letoun, která byla vypsána v roce 1938. Vyvinul ho konstruktérský kolektiv A. S. Jakovleva. Prototyp pod označením I-26 vzlétl 1. ledna 1940. V roce 1940 se rozběhla výroba. Jak-1 byl neustále vylepšován, čímž bylo dosahováno stále lepších výkonů. Celkem bylo vyrobeno 8721 ks tohoto stroje, byla jím vyzbrojena převážná část jednotek sovětského stíhacího letectva.

Jakovlev Jak-15 (rusky: Як-15, americké špionáži původně znám jako Type-2, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Představoval současně i nejlehčí proudový stíhací letoun v historii, který byl zaveden do služby. Konstrukčně vycházel ze svého pístového předchůdce Jaku-3U, od kterého převzal křídlo, záďový podvozek, zadní část trupu a ocasní plochy. Poháněn byl kopií německého motoru Junkers Jumo 004B, vyráběné v SSSR pod označením RD-10. Pohonná jednotka byla zabudována do přídě letounu, s výtokovou tryskou pod křídlem. Pilotům se zkušeností na letounech Jakovlevovy konstrukce s pístovými motory stroj umožnil snadný přechod na novou proudovou techniku.

Obsah

[skrýt]

Jak-15 s motorem RD-10

Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, americké špionáži původně znám jako Type-16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.

Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl v červnu 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.

Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy. Mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor (založený na německém motoru Junkers Jumo 004) s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.

Jak-17UTI v Polském leteckém muzeu

Jakovlev Jak-23 (rusky: Як-23, v kódu NATO Flora), představoval zcela novou konstrukci, jen zdánlivě navazující na předchozí typ Jak-17. Ve skutečnosti s ním zachovává jen základní koncepci proudového letounu s přímým křídlem, jednoduchými ocasními plochami, příďovým zatahovacím podvozkem a motorem zavěšeným pod přídí, s výstupní rourou pod trupem na úrovni odtokové hrany křídla. Jednou z novinek, oproti konstrukci typu Jak-17, mj. představovalo i použití zcela nových laminárních profilů vyvinutých v CAGI. Šlo vysloveně o přepadový stíhací letoun, určený k záchytnému stíhání bombardovacích letounů. Praktický dostup typu Jak-23 byl omezen na cca 10 000 metrů, protože pilotní kabina nebyla přetlaková (to ovšem pro původně plánované nasazení, tj. boj proti strategickým bombardérům poháněným pístovými motory, nepředstavovalo nějaký závažný handicap).
Další fotografie Jaku 23 v polských barvách

Prototyp Jaku 23 byl zalétáván od července 1947, poprvé s ním vzlétl zkušební pilot M. Ivanov, v srpnu již byl předán ke zkouškám do NII VVS. Sériová výroba byla zahájena v březnu 1948, ale typ byl poměrně záhy překonán stroji MiG-15, takže v Sovětském Svazu byla výroba ukončena již koncem roku 1950, po dokončení 310 strojů (Jak-23 a menší množství dvoumístných cvičných letounů UTI Jak-23). Rovněž se již nerealizovala chystaná licenční výroba v Polsku a Československu (zde se rovněž připravovala licenční výroba motorů RD-500, které měly být dodávány jako M-02).

V Československu se zachoval jeden z dvanácti dodaných Jaků 23 (byly dodány roku 1949, v čsl. vojenském letectvu létaly s označením S-101), stroj výrobního čísla 10101.

Jakovlev Jak-25 (kód NATO Flashlight-A/Mandrake) byl dvoumotorový dvoumístný noční stíhač výkonným radiolokátorem. Počátky vývoje spadají do roku 1950, první prototyp stroje označeného jako Jak-120 vzlétl 19. června 1952. Do výzbroje sovětské armády se dostal roku 1953. Stroj byl vyráběn v různých obměnách v celkovém množství 638 kusů.

Jak-25

Jakovlev Jak-28 (kód NATO Brewer) je sovětský letoun, který vznikl podle svého předchůdce Jaku-25, resp. Jaku-26 - bombardovací verze. První prototyp stroje vzlétl 5. března 1958. Byly postupně vyrobeny tři prototypy, z nichž poslední odpovídal sériovému stroji. Stroj se začal vyráběr roku 1960, přičemž bylo vyrobeno několik verzí, včetně stíhacího stroje Jak-28P Firebar.

Jak-28

Jakovlev Jak-3 (rusky: Як-3) byl sovětský stíhací letoun vyráběný a nasazený během druhé světové války a považovaný za jeden z nejlepších stíhacích letounů II. světové války.

V průběhu let 19401942 byl v konstrukční kanceláři Alexandra Sergejeviče Jakovleva neustále zdokonalován stíhací letoun Jak-1, který se vyráběl v řadě postupně zdokonalovaných sérií, změny měly srovnávat úroveň vlastních strojů se stejně neustále zdokonalovanými stroji na straně protivníka; stíhací letadla samozřejmě také byla za tímto účelem porovnávána i s kořistními stroji protivníka. Na základě takto získaných informací vznikl požadavek na radikální zdokonalení konstrukce — Jaky se rozdělily na „lehké“ a „těžké“ typy (druhé tvoří řada variant typů Jak-7 a Jak-9, tyto stroje se mj. vyznačují i vyšší zásobou paliva). Výsledkem požadavku na konstrukci „specializovaného lehkého stíhače“, s výbornými manévrovacímï schopnostmi a vysokými výkony zejména v malých výškách (určený primárně pro vybojování vzdušné nadvlády nad frontovou linií), byl vznik několika prototypů které využily všech předností svého předchůdce Jaku 1 a zároveň zkušeností získaných vyhodnocením výkonů, manévrovacích schopností a letových vlastností ukořistěných strojů protivníka.

Stíhací letoun Jak-3

Jakovlev Jak-36 (kód NATO Freehand) byl sovětský letoun s kolmým startem a přistáním (VTOL) určený k ochraně letadlových lodí a k průzkumným i přepravním účelům. Projekt stroje byl dokončen roku 1961, prototyp konvenčně poprvé vzlétl 9. ledna 1963, první vzlet s kolmým startem se uskutečnil 24. března 1966. Veřejnosti byl letoun představen v roce 1967 v Moskvě. Pro sériovou produkci byl letoun dále vylepšován, takto upravená varianta dostala název Jak-36MP. Celkem bylo vyrobeno pouhých 36 kusů, poté byla výroba zastavena, protože sovětské námořnictvo začalo prosazovat vylepšený stroj Jakovlev Jak-38.

Jak-36

Sovětské letadlo Jakovlev Jak-7 je jedním ze strojů, které vznikly během druhé světové války z prototypu I-26. Linie tohoto stroje však byla rozdělena - v první lini vzniklo stíhací letadlo Jak-1 a následně Jak-3, druhá linie se odvíjela od cvičné varianty dvoumístného UTI-26, z níž vznikl Jak-7.

Jakovlev Jak-9 navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku 7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu.

Jak-9

Adobe reader 9.4 porteble.jpg
Převod skenů do editovatelného textu.pdf  208.3kB
Sken, tištěnou předlohu či vyfotografovaný text převedu do formátů doc, docx, rtf, html, či txt. Text dokážu převést i ze zabezpečených souborů pdf. bližší info na kontaktech v inzerátu.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3592 | 24%)
Ne (3837 | 26%)
líbí se mi obsah (1927 | 13%)
líbí se mi grafika (1967 | 13%)

Našli jste zde co jste hledali??

Ano, vše (1679 | 20%)
Ano, z větší části (1691 | 20%)
Ano, z měnší části (1706 | 20%)
Ne, to co jsem hledal(a) (1693 | 20%)

Která rubrika se Vám líbila nejvíce?

Dějepis (2910 | 6%)
Letecká technika (2862 | 6%)
logitronik (2835 | 6%)
Ledkovky (2866 | 6%)
Anna Franková (2808 | 5%)
schematické značky (2865 | 6%)
číselné systémy (2817 | 5%)
jednotky soustavy SI (2898 | 6%)
vývoj počítačů (2746 | 5%)
integrované obvody (2832 | 5%)
schemata (2914 | 6%)
Psychologie (1614 | 3%)
Pedagogika ( | 0%)
Knihovnička ( | 0%)
PC Software ( | 0%)

Jaký typ fotoaparátu preferujety

Digitální zrcadlovku (1695 | 20%)
Digitální Ultrazoom (1663 | 20%)
Digitální kompakt (1676 | 20%)

Jaký webový prohlížeč užíváte??

Internet Explorer 9 (1708 | 13%)
Internet Explorer 8 (1723 | 13%)
Internet Explorer 7 (1679 | 12%)
Google Chrom (1720 | 13%)
Mozila Firefox (1710 | 13%)
Opera (1698 | 12%)
Jiný (1701 | 12%)
Internet Expolrer 10 (1592 | 12%)

Jaký je Váš oblíbený Cad sofrware??

Eagle (1704 | 10%)
MultiSIM (1684 | 10%)
Google skatch (1709 | 10%)
jiný (1693 | 10%)
Děkuji za návštěvu a doufám, že nalezené informace byli dostatečné Váší potřebě.
V případě potíží mě kontaktujte na e-mail: petrasek.jan@windowslive.com .
administrátor Petrásek Jan
přístup: http://www.webgarden.cz/index.php?action=logoutuser
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one